Čapí nůsek
Tento zvláštní lidový název dnes už málokdo zná. Vychází, jak tomu ve většině případů bývá, z pozorování, kdy si lidé propojovali různé přírodniny symbolicky – ať už ryze vizuálně či za pomoci ostatních smyslů. Odkvetlá květenství pelargonií připomínají malé čapí zobáčky. A čápa máme i v latinském názvu, Pelargonium sp.: Pelargós je v řečtině čáp. Květenství muškátů je přitom typu vrcholičnatého, resp. nepravým okolíkem (okoličnatým vrcholíkem). :)
Muškáty jsou doma většinově v jižní Africe, kde rosou na okrajích lesů a mnohdy i v polohách poměrně vysoko nad mořem. V čeledi kakostovivých zahrnují na tři stovky druhů. Do Evropy byla první semena dopravena lodí na samém počátku 17. století.
Listy muškátu, dlanité, tuhé a kompaktní, jsou pokryty chloupky, a je tedy lepší, když je rostlina kryta před deštěm. Vyžadují světlá stanoviště, snesou úpal, ale krásně kvetou i v polostínu. Zemina by měla být humózní a výživná, jelikož mohutné letní kvetení rostliny značně vyčerpává. Množí se nejsnáze vrcholovými řízky, i když je lze vypěstovat i ze semen. Zimovat musí ve světlých prostorách s nízkou teplotou, mráz ale nesnesou.
Nejčastěji byla a je pěstována pelargonie páskatá, P. zonale (a její kříženci). Vyznačuje se kulovitými kompaktním květenstvím, nápadným svým tvarem i barvami. Dříve nemohly muškáty chybět v žádném venkovském okně, přičemž rostliny v nádobách často přezimovaly v prostoru mezi skly špaletových oken.
V zahradnictvích se můžeme setkat s pojmenováním Pelargonium x hortorum. V překladu je to pelargonie zahradní a – jak napovídá „x“ v názvu – jde o mezidruhové křížence. Další truhlíkovou stálicí jsou tzv. převislý muškát – pelargonie štítnatá, P. peltatum.
Muškát je rostlina velmi aromatická, ale v lidovém léčitelství okrasné druhy moc nenajdeme. V této souvislosti je však zajímavý muškát vonný, Pelargonium graveolens, se kterým je to naopak. Pěstuje se kvůli výrazné vůni, která připomíná citrusy, růže anebo mátu. Když doroste větších rozměrů, stačí okolo rostliny projít a lehké zachvění vzduchu způsobí pokývání listů, z kterých se ihned uvolňují do vzduchu silice. Tyto muškáty byly často v oknech pěstovány nikoli pro květy, ale pro svou vůni, která odpuzuje nežádoucí hmyz. Jejich silice jsou často využívány i ve výrobě parfémů. Z listů vonného můškátu si můžeme připravit čaj pro posílení zdraví jater a žaludku a někteří bylináři dokonce považují vonný muškát za silnější lék na játra, než jakým jsou semena ostropestřce.
Název „čapí nůsek“ sdílí muškát s kakostem smrdutým, Geranium robertianum, který má s muškátem společné i mnohé další znaky: Je pokryt chloupky, odkvétá „čapími zobáčky“ a řádně zavání. A aby to nebylo úplně jednoduché, kakostu se v některých krajích přezdívá muškát.
I sušený kakost může být použit pro přípravu léčivého čaje. Zatímco čaj z listů muškátu vonného chutí připomíná čaj mátový, a je tedy celkem příjemným nápojem, čaj z kvetoucí nati kakostu chutná neblaze hořce. Proto sušenou kakostovou nať přidáváme spíše do bylinných směsí. Hodí se do čajů určených k léčení zánětů střev, ale i na podporu hojení jater a močové soustavy.
☼ LK ☼
Pelargonium drummondii Turcz., The Botanical Magazine vol. 120, 1894
